Původ: Německo
Užití: Mnohostranně použitelný lovecký pracovní pes (JGH).
Klasifikace FCI: Skupina 7 – ohaři, sekce 1.1 Kontinentální ohaři typ „Brague“ s pracovní zkouškou
Krátký historický přehled: Historie NKO začíná psy, kteří bývali bráni pro lov pernaté zvěře do síti, především v zemích Středozemního moře a při sokolnickém lovu. Přes Francii, Španělsko a Flandry přišli ohaři na
německé knížecí dvory. Jejich důležitou vlastností byly výkony ve vystavování. Vystavující pes byl ještě více žádán když byla zhotovena první brokovnice (1750). Pernatá zvěř byla lovena před psem v letu. To byl stupeň k dalšímu přechodu od čistě vystavujícího ohaře k mnohostrannému loveckému psu.
Jako rozhodující podklad pro tvorbu a vývoj chovu vyšla již v roce 1897 Plemenná kniha NKO (Zuchtbuch D-Kurzhaar). Byl to princ Albrecht ze Solmsů-Braunfeldu, který konečně vypsal plemenné znaky, pravidla pro posuzování tělesných tvarů a konečně také ještě i jednoduchá zkoušková pravidla pro lovecké psy. Dnes prochází NKO filtrem vypilovaného chovatelského a zkušebního řádu. Ve standartu se stanoví, jak má vypadat mnohostranný pracovní lovecký pes Německý krátkosrstý ohař. To mu dává schopnost, aby splnil všechny požadavky v provozu myslivosti až do svého vysokého stáří.
Všeobecný vzhled: Ušlechtilý, harmonický pes, jehož stavba těla zaručuje sílu, vytrvalost a rychlost. Vzpřímený postoj, plynulé zevní linie, suchá hlava, dobře nesený prut, tvrdá lesklá srst a prostorné a harmonické pohyby jeho ušlechtilost podtrhují.
Důležité poměry mír: Délka trupu by měla poněkud přesahovat výšku v kohoutku.
Povaha/charakter: Pevná, vyrovnaná, spolehlivá, krotký temperament, ani nervózní, bázlivý, ani agresivní.
Hlava: Suchá, výrazná, ani příliš lehká, ani moc těžká. Sílou, délkou odpovídá tvaru těla a pohlaví.
Týlní část hlavy: Lebka: Dosti široká, ploše vyklenutá lebka se slabě zvýrazněným týlním hrbolem, ne příliš
hlubokou čelní rýhou se zřetelně utvářenými nadočnicovými oblouky.
Stop: Jen mírně vyvinutý.
Obličejová část hlavy:
Nos: Poněkud vysunutý, nozdry dostatečně široké, jakož i pohyblivé. Zásadně vždy hnědý, u černých nebo černých běloušů černý. Jen když je základní barva bílá je přípustný masitě nebo
skvrnitě zbarvený nos.
Morda: Dlouhá, široká, hluboká a silná, aby usnadňovala psovi správné nošení zvěře. Hřbet nosu při pozorování ze strany vykazuje lehké vyklenutí ve všech přechodech od ušlechtile zformovaného
ramseského nosu až po nepatrné zvýšení nad přímou čáru, u psů toto silněji výrazné. Méně odpovídá požadavku avšak je ještě přípustný hřbet nosu se zcela rovnou linii nosu, zatímco proláklý
(konkávní) nos je těžkou chybou.
Pysky: Přilehlé, nikoliv příliš silně převislé, dobře pigmentované. Z nosu spadají až po dělící bod skoro svisle dolů, pak probíhají plochým obloukem až do řádně výrazného koutku pysků.
Čelisti/zuby: Silné čelisti s perfektním, pravidelným a úplným nůžkovým skusem, při čemž má horní řada řezáků přesahovat přes dolní a zuby mají stát v čelisti téměř svisle. 42 zdravých zubů,
podle vzorce chrupu.
Líce: Silné, dobře osvalené.
Světla: Střední velikosti, ani nevystupují (vypoulené), ani zapadlé v jamce. Ideální barva je temně hnědá. Víčka dobře přiléhají.
Závěs: Přiměřeně dlouhý, vysoko a široce nasazený, hladký a bez záhybů, těsně přiléhající k hlavě, dole tupě zaoblený. Ani masitý, ani příliš jemný. Délka závěsu má při položení dopředu končit asi u
koutku pysku.

Krk: Délkou harmonický k celkovému vzhledu, k trupu se pozvolna rozšiřuje Šíje velmi svalnatá a lehce klenutá. Těsně přiléhavá kůže hrdla.
Tělo:
Horní linie: Přímá, mírně se svažující.
Kohoutek: Zřetelný.
Hřbet: Pevný, dobře osvalený. Trny obratlů mají být kryty svalovinou.
Bedra: Krátká, široká, svalnatá, rovná nebo lehce klenutá. Přechod hřbetu do beder těsně a řádně uzavřený.
Záď: Široká a dostatečně dlouhá, ne krátce sražená a spadá k prutu jen lehce, dobře osvalená.
Hrudník: Hlubší než širší s dobře výrazným předhrudím a pokud možno dozadu dosahující hrudní kosti. Hrudní kost a loketní kloub mají ležet ve stejné výšce. Žebra dobře klenutá, ani plochá, ani
sudovitá. Zadní volná žebra správně dosahující dolů.
Spodní linie: Elegantním obloukem lehce vytažená, probíhající dozadu, suchá.
Prut: Vysoko nasazený, v nasazení silný, pak se ztenčuje, středně dlouhý. Pro loveckou službu krácen asi o polovinu. V klidu spadá dolů, v pohybu je vodorovně a ne příliš vysoko nad linii hřbetu. Nesmí být nesen silně zakřivený. (V zemích kde zákonodárce zakázal kupírování může být prut ponechán přirozený. Měl by
dosahovat k hleznu a měl by být nošen rovně, nebo lehce šavlovitě zakřivený.)
Končetiny:
Přední – hrudní:
Všeobecně: Pozorováno ze předu přímé a rovnoběžné, pozorováno ze strany stojí dobře pod tělem.
Plece: Šikmo a do zadu ploše přiléhající lopatka. Silné, suché svalstvo. Dobré zaúhlení mezi lopatkou a předloktím.
Rameno: Pokud možno dlouhé, řádně a suše osvalené.
Loket: Přiléhá k tělu, ale není vtlačený, ani vytočený, ani stočený dovnitř, umístěný daleko dozadu.Správné zaúhlení mezi ramenem a předloktím.
Předloktí: Rovné, dostatečně osvalené. Silné, ne příliš hrubé kosti.
Kloub zápěstní: Silný
Nadprstí: Minimální zaúhlení vůči předloktí, nestojí příkře.
Přední tlapky: Okrouhlé až lžícovité s řádně vzájemně přilehlými dostatečně vyklenutými prsty. Silné drápy. Hrubé, odolné polštáře tlapek. Spočívají paralelně, ani ve stoji ani v pohybu se nevytáčejí do stran.
Zadní běhy:
Všeobecně: Posuzováno ze zadu přímé a rovnoběžné. Řádné zaúhlení. Silné kosti.
Stehno: Dlouhé, široké a svalnaté. Řádné zaúhlení mezi pánvi a stehnem.
Koleno: Silné s řádným zaúhlením mezi stehenní a bércovou kostí.
Bérce: Dlouhé, svalnaté a šlachovité. Řádné zaúhlení mezi stehenní a bércovou kosti.
Hlezno: Silné
Nárt: Svisle postavené, silné.
Zadní tlapy: Okrouhlé až lžícovité s řádně vzájemně přilehlými, dostatečně klenutými prsty. Silné drápy. Hrubé odolné polštářky tlap. Spočívají paralelně, ani ve stoji, ani v pohybu se nevytáčejí do
strany.
Pohyb: Prostorný, s velkým záběrem a odpovídajícím výkrokem v předu i vzadu. Pohyb rovnoběžný a přímý, při tom správně vzpřímené držení těla. Mimochod je nežádoucí.
Kůže: Silně přiléhavá bez tvorby záhybů.
Srst: Krátká a hustá na pohmat má být hrubá a tvrdá. Na hlavě a závěsu má být tenčí a kratší, vespod
prutu nemá být nápadně delší. Měla by pak pokrývat celé tělo.
Barva: – hnědá bez znaků

– hnědá s malým množstvím bílých nebo stříknutých znaků na hrudi a bězích
– tmavě hnědý bělouš s hnědou hlavou, hnědými plotnami nebo tečkami. Základní barva tohoto psa není hnědá s bílou, nebo bílá s hnědou, ale srst vykazuje onu směs hnědé a bílé, tak ceněnou pro
praktickou loveckou práci na vnitřní straně zadních běhů, jakož i na špičce prutu je zbarvení často světlejší
– světle hnědý bělouš s hnědou hlavou, hnědými plotnami, skvrnami, nebo bez ploten. Při tomto zbarvení se vyskytují hnědé chlupy v menšině, převládají bílé chlupy.
– bílý s hnědou kresbou na hlavě, hnědými plotnami nebo skvrnami.
– černá barva v týchž odstínech jako barva hnědá, respektive barva hnědého bělouše.
– žluté pálení se připouští
– lysina, šňupka a stříkané pysky jsou přípustné.
Velikost: Výška v kohoutku u psů 62 až 66 cm, u fen 58 až 63 cm.